Tak ani není moc co psát. Trápily mě nějakou dobu poslíčci, ale vždycky to ustálo, trošku jsem se bála, že to nepoznám a přála si, aby mi rupla voda, ale nakonec jsem ráda, že tomu tak nebylo.
Ve čtvrtek večer mi bylo nějak strašně fajn, žádní poslové a já říkám Honzovi, zítra jedeme, dneska mi je po dlouhé době večer dobře, tak jsme se zasmáli a šli spát asi v půl 12.
Ve 2 mě probudilo tvrdnutí, šla jsem na záchod. Bylo mi jasný, že to už je asi ono, že to bolí jinak než poslové. Tak jsem si lehla, začala měřit, kolem 3 jsem si říkala, dám si sprchu, kontrakce po 6ti minutách. Po sprše se zkrátily na 4 minuty, tak jsme kecali s Honzou, skákala jsem na míči, šla si umýt hlavu a dobalit tašku. Kolem 4 hodiny začal Honza uvažovat, jestli dáme fakt Valdíka - no nakonec jsme se domluvili, že změníme jméno na Matěje a přepsali jsme papíry
Asi v půl 5 říkám, volej do Neratek, jestli mají volno a tchánovcům, že jako rodíme. Kolem 6 jsme dorazili do Neratek, natočili monitor, otevřená na 2 prsty. Tak jsem byla zklamaná a říkám PA (tý, co mi rodila Honýse), že jako asi jedeme ještě domů ne? a ona, že jsem se zbláznila, že rodím a že už tam zůstanu. Ubytovala jsem se na pokoji, dali mi tam míč, já si skákala, dala jsem si spršku. V 8 přišla vizita, že si mě po vizitě zkontrolují, jak jsem na tom. Asi kolem 9 jsem byla na 4cm a že jdeme na sál. Tam jsem šla do nějaké vedlejší místnosti, skákala si na míči, kontrakce už byly trošku jako silnější - no u některých jsem říkala, ta bolí, sakra, tahle bolí. Honza statečně masíroval záda.
Nějak v půl 10 přišli s monitorem, že natočím, já na míči, nechtělo se mi už vstávat, ale tam to nešli, Matěj nebyl slyšet, chytali mě, tak že si musím lehnout. Jsem si lehla na lůžko, přišla kontrakce a já, že chci tlačit, PA, že si můžu přitlačit, pak do mě sáhla, řekla, že je tam lem a při další kontrakci si klidně zase můžu přitlačit. Tak jsem si přitlačila, že mi rupla voda, vyjela půlka hlavičky. V tu chvíli mě sebrala PA za jednu ruku, Honza za druhou a letěli jsme na porodní sál na lůžko. když jsem lezla nahoru, řvala jsem na PA miminko, miminko, miminko, páč jsem cítila, jak mi ta hlavička vylejzá ven (tuhle scénu mimochodem nezapomenu ) PA mi strčila ruce mezi nohy, přidržela Matěje, já si lehla na bok, dostala jsem mezi nohy teplou roužku a že jdeme tlačit. Zatlačila jsem - no spíš nezatlačila 2x a Matěj byl na světě. Ještě před posledním zatlačením vylítla sestra, která uklízela na sále nějaké věci (byla jsem tam tedy jen já, Honza a PA a sestra uklízečka ), na chodbu a řvala, rodíme, rodíme, rychle dětský.
Vyndali mi Matějíčka, dali na břicho a já se hned ptala, co to je, páč jsem pohlaví neviděla. Honza říká, že kluk a já se jen tak zatetelila a říkala si, máme Matějíčka a byla jsem ráda,že jsme jméno změnili
No shrnu to, byla to neskutečná rychlovka, bolelo to poslední 1-2 hodiny, ale jako dalo se to, i když jsem si říkala, že jako už rodit nebudu, že to bude dlouhý a ono prd Mám nějaký steh, ale porodila jsem bez nástřihu, díky nejúžasnějšímu vedení PA, která je tedy dost "slavná" porodní asistentka a je to na ní fakt znát. Strašně moc jsem jí děkovala za tak úžasný porod, za to, že mi nikdo neprdnul vodu, nikdo mě nenastřihával a byl ten porod tak úžasně přirozený, takový jsem si vždycky přála. Miluju Neratovice a jestli ještě někdy bude ta holčička, tak určitě zase tam.
Děkuji za dočtení románu, ač jsem na začátku psala, že to nebude moc dlouhý

Tak tos měla parádní porod U Johanky to tak taky určitě půjde

uvidíme, jestli nějaká bude

super, tak ať jste oba zdraví

úžasný porod

Mě z toho úplně mrazí,závidím,tohle si nikdy neprožiju

krásně napsaný