Cestu na svět měl jednoduchou, vyndali ho doktoři z plzeňské fakultní nemocnice 13.9. v 8:33. Od paní doktorky si ho k ošetření přebrala jeho teta, má sestra, která mi následně malého ukázala
Tak a jak to s námi vlastně bylo.
Ve středu 12.9. jsem byla přijata na oddělení rizikového těhotenství, po UTZ mne dr. ubezpečila, že malý není nijak abnormálně veliký, její váhový odhad byl něco málo přes 3,5 kg. K večeru mne vyšetřil lékař s tím, že to tam trochu poupraví, aby se to rozjelo samo a jestli bych prý nechtěla počkat do pátku, že bychom to ještě pošťourali ve čtvrtek. Nebyla bych proti, kdybych doma neměla ani ne tříletou Viktorku, takže jsme se nakonec domluvili na tom, že pokud se do čtvrtečního rána nerozrodím, sejdeme se na sále.
Po zásahu doktora ze mne večer vyšel zase kousek zátky, která odcházela ale už třetí den a začali mi poslíčci, které jsem prvně cítila tak, že se ve mně zrodila naděje na porod... ta se ale brzy (po teplé sprše) zase rozprchla a já usnula jako miminko
Ve čtvrtek už to bylo rychlé, vstávačka v půl sedmé, sprcha, ranní hygiena, v sedm mi přišla sestra napíchnout kanylu, pak kapačka a v půl osmé přesun na porodní sály. Tam si mně převzala moje ségra na přípravu k sekci, přišel manžel A po osmé se šlo na sál. Seznamovačka s doktory, operatér srandičkoval, zda mám v břiše aspoň trojčata, že už dlouho neměl něco neobvyklého
Anesteziolog mi vysvětlil, co se bude dít, opřela jsem se v sedě o sanitáře, anesteziolog začal připichovat spinál a najednou teplo na zádech... doktorovi část injekce vytryskla ven (i jemu do obličeje). Jelikož nevěděl, kolik toho skončilo v zádech a kolik venku, dal mi další dávku plnou. A to byla trochu chyba.
Sotva mi položili, sletěl mi tlak tak nízko, jako ještě nikdy, a to na nízký tlak dost trpím. Začalo se mi zle dýchat, cítila jsem velké teplo za krkem, hučelo mi v uších, bylo mi na zvracení (to jsem nakonec i dokonala)
No na sále byl trochu šrumec, co se mnou. Doktor mi hned začal zvedat tlak, aby mi stabilizoval a dost direktivně upozornil operující lékaře, že by měli začít řezat
Já se za chvilku srovnala, jen jsem nemohla ani otočit hlavu na druhou stranu. Cítila jsem, jak malého vyndavají z bříška ven a najednou slyšela ten jeho úžasný křik. Byl to obrovský rozdíl od dcerky, ta si jen tak trošku brekla
Malého si převzala ségra, prošla kolem mně k dětské lékařce, já zahlédla to mázkem pokryté tělíčko a ulevilo se mi, že je v pořádku. Pak mi ho ještě ségra ukázala, když už byl zabalený a lehce otřený. "Tak to jsi ty Maxime" říkala jsem si, ale pusu jsem nemohla otevřít.
Malého si pak dětská odnesla a u mě se šilo. Operující lékař měl snahu si se mnou povídat, ale já jim tam pěkně usínala.
Jak mi zašili, přehodili mne na druhé lůžko a jelo se na RES (pooperační pokoj). Na chodbě na mne ještě čekal manžel, jediné co jsem mu byla schopna říct bylo, že budu spát. Byla jsem pěkně "přepíchnutá" tou anestezií. Byl chudák vyplašený, když mi tak viděl, ale šťastný, že už je to za námi
Na RESu byly dokonalé sestřičky, staraly se o mně jak o miminko, fakt super, pobyla jsem si tam celý čtvrtek, malého mi nosily cca po 3-4 hodinkách. Fakt bezvadný!
V pátek ráno mne přeložili na normální pokoj, bohužel ještě ne na šestinedělí, porodnice byla totálně našlápnutá. Na pokoj šestinedělí jsem se dostala až v pátek cca ve 13 hodin a pak už jsem měla prcka u sebe i díky tomu, že jsem byla na nadstandartu, a tak se mnou stále někdo byl, kdo mi mohl s malým případně pomoct.
Maximek se narodil s mírami 3570 g a 52 cm, takže menší, než jsme čekali, shodil na nějakých 3200 g ale zdatně to dohání.
Je to miláček spinkací a my jsme moc šťastní, že ho máme.
Nejšťastnější se momentálně zdá naše Viktorka, která se bráchou chlubí kde může

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale zkrátit mi to nějak nejde

Míšo moc gratuluju

Míšo, moc gratulujeme k Maximkovi a přejeme moře zdravíčka, je to krásné miminko A Viktorka je už opravdu velká slečna

Misko, diky, urcite bude vsechno v poradku, ale to vis, uz zaciname byt vsichni nervozni a co teprve v pondeli o tom nadstandartu taky uvazovala, tak ji to vzkazu, pa a budte vsichni zdravoucky

Pekne napsane, porod nezavidim, ale nastesti to dobre dopadlo Obe deti jsou krasne a Maximek na te posledni fotecce je rozkosnej

ty jo hustej zazitek......tak to jsi si uzila chudaku.
deti jsou rozkosny