Holky, tedy já toho mám nějak dost... Monča už strašně dlouho doma - nemocná, malej taky, do toho dost objednávek, za to jsem samo moc ráda, ale nějak nestíhám, víc než jindy... Vstávám už brzy ráno, abych nabalila balíčky a dnes jsem se vrhla na Mončiny hračky, který ji mužskej zabalil do krabice, že neuklízí - no dělala jsem to asi tři hodiny.. Pak jdu slejt polívku, že si dáme masíčko, už když jsem to dělala mi přišlo, že to jidny dělám jinak - normálně jsem ji přecedila místo do hrnce do dřezu...pravda je to spíš úměvný, když to píšu.. ale kdo mi pomů že...

to je tak, když se spěchá

jojo, přesně tak...my nějak vynechává mozek...

uplne vidim ten flegmatickej vyraz kdyz to tam lejes

a to kdybys viděla mužskýho výraz, až bude chtít polívku...

To naštve ale třeba ti ta situace naznačuje, abys zvolnila . Do Vánoc tímhle tempem to bude mazec

Tééda, zvolnit no, ale jinak je to opravdu trošku vtipné, i když já bych byla tak nasr

asi jo, taky jsem si sem šla sednout a dát v "klidu" kafíčko... Mužskej jede taky tímto tempem, abychom se aspoň trochu měli, tak přeci ho v tom nenechám... 3 týdny, to už zvládnem..

no já nejdřív byla naštvaná, šla jsem se vyčůrat, že vám to napíšu a vduchu to píšu a najednou mi to přišlo spíš vtipné...

uber na tempu, já nedávno chtěla místo brambor vařit šlupky, ale naštěstí jsem to postřehla včas