Vůbec tady nepřibývají články, tak napíšu román, ať máte co číst.Možná víte, že jsem neplánovaně otěhotněla a byla na zákroku, jinak se mě to slovo nechce ani napsat, pořád se se můžu nějak srovnat.Kdyby někoho zajímaly moje pocity..tak Jilemnická nemocnice zase nepřekvapila.Nastupovala jsem s nervama nadranc, cloumaly se mnou hormony, bylo to děsný.Na ambulanci mě v 7 hod poslali nahoru na oddělení na gyndu, už projít kolem porodních sálů nebyla žádná bezva záležitost.Ještě tam čekali další 2 ženský, tak nás chvilku nechali na chodbě, pak nás poslali do jídelny, kde jsme do 9 seděly a koukaly, jak těhule snídají.Bylo mě blbě-jako každý dopoledne, hladový, fakt bezva, takže jsem už začala bulit jako želva, vlastně jsem pak brečela skoro celý den.Neměli pro nás místo, tak vymysleli, že mě a jednu další šoupnou na pokoj do porodnice.Přišlo mě to jako fakt blbý vtip, to bylo poslední, co jsem si přála.Na pokoji to vonělo jak jinak než po miminkách, aspoň měli tolik slušnosti, že odvezli postýlky.Pak to šlo rychle, šup, převléknout a v 9,15 mě sestry odvezly na sál, nikdo se mnou nepromluvit ani slovíčko, bylo mě tááááák smutno.Jediná setřička, která se ke mě chovala jako ke člověku byla na pooperačním pokoji, já jsem si dala pod polštář kapesníčky, ale pak jsem si je nemohla vytáhnout, tak mě dala jiný, abych si slzy nemusela utírat do deky.Na pokoji nám dali oběd-studenou sekanou s ještě studenějším bramborovým salátem, ještěže to maso bylo na velkým kusu salátu a snědla jsem aspoň teplou polévku.Největší ironií snad bylo, že ta moje "kolegyně" tam byla na interupci po zamlklým potratu, škoda, že to nešlo nějak vyměnit, osud je tak trochu drsný vtipálek.Sestra parkát strčila hlavu do dveří, jestli je vše OK, ale spíš bychom ji otravovali.Jen jsem se ji ptala, jestli neví, kdy semnou přestanou ty hormony cloumat, tak mě odsekla, že to musím vydržet /jako bych to sama nevěděla/, prostě si tam člověk připadl jako odpad, jako bych se tak necítila už sama od sebe.Prostě horší než ten zákrok bylo jednání personálu, to mě prostě dorazilo.Jestli to někdo dočetl, tak díky, je to fakt román, ale nemám to komu říct a manžel to prostě nechce slyšet, ten to dusí v sobě a teď je pro něj už po problému

Reni, já jsem to vůbec nevěděla. Mrzí mě to, ale chápu, když už jsou tři děti, blbá finační situace, asi není vyhnutí a jak se k tobě chovali, na to už nemám vůbec slov. JEslti je to už delší dobu, tak snad už je líp, pokud ne, určitě brzy bude, i když jsem si tím neprošla, takže fakt nemůžu soudit ani vědět. drž se.

šári, před 2 týdny jsem objevila //, pak dalších 10 dní byla jako noční můra, byla jsem tam minulou středu, krom manžela nikdo nic neví, doufám

Ach jo, Renčo..dočetla jsem a úplně s tebou cítím.
Je to něco šíleného, protože máme v sobě zakódované mateřské pudy..i já teď vím, že kdybych otěhotněla, tak že to dítě budu strašně chtít..i když už mám 3, a je to blbost, protože to nejde!
Naštěstí, tohle snad nezažiju..a ty už to máš za sebou a bude dobře..dětičky doma vše zahojí!

Reni, já si to neumím vůbec přestavit, jak ti musí být, ale vím, že bych na tom nebyla asi ani o trochu líp.
Já s tou Jilemnicí nemám špatný zkušenosti, ani s gyndou ani s porodním až na jednu PA, ale tohle je teda síla!!!!!
Dala jsi to, máš to za sebou, už bude jen dobře..jen nechápu teda toho tvýho, místo, aby tě podržel, tak dělá, že se nic nestalo? DOst divnej....mělo by to být naopak..i on u toho byl....

Posílám hodně sil, drž se!!!!!

Reni, hrozný to musel být šílený zážitek
Kamarádka taky byla na tomto zákroku po zamlklém těhotenství a jednání bylo téměř totožné s tím co popisuješ. Říkala, že ještě na koze před ní rozevřely obrovský pytel na "odpad" prostě síla, když nám to vše vykládala.
Ale už je to za vámi a ty jsi udělala to nejlepší rozhodnutí co jsi mohla ve své situaci udělat. Snad to čas zhojí a bude líp

i mě na pár vteřin proběhla myšlenka si dítě nechat, ale fakt by to nešlo a já už bych to nezvládla.A děti cítí, že mě není dobře, tak zlobí, takže mě to jen utvrzuje, že 3 je někdy až moc

on si všechno drží v sobě,nic s tím neudělám, ale mrzí mě to

Možná by toho měly mít ty sestry míň na práci, aby vnímaly pacienty jako lidi ne kus masa.Mě opravdu dorazilo to jednání, no co, jsem velká holka a musím to nějak zvládnout, nemůžu spát, padám únavou, ale pořád se mě to honí hlavou

Zlatí, je mi z toho moc smutno, ale to Ti nepomůže...
Drž se, moc na Tebe myslím. Ať to brzo přebolí