No včera jsem se skvěle pobavila. Manžílek si konečně uvědomil, že se nám to už dost krátí a začal pátrat po tom, jak se cítím, jestli nemívám bolesti nebo tak. Seděli s chlapama v hospůdce u pivka, tak mu asi některý zasloužilý otec nasadil brouka do hlavy. Tak jsem si rýpla, že už teda občas nějaké ty poslíčky mám, ale jinak v pohodě, že sice minulý týden mi nebylo nějak nejlíp a raději jsem vytáhla klíč se zámku, kdyby se to zhoršilo, tak aby se dostal domů mi případně pomoct nebo tak a to jsem neměla dělat. Okamžitě kázání jako prase, že ať přes den nechávám raději odemčeno, pro jistotu dám záložní klíč sousedce, kdyby mě to chytlo, tak aby šla otevřít sanitce a další šílené nápady a nědokázala jsem mu vysvětlit, že bohužel až takové fofry to nejspíš nebudou, abych nebyla schopná dojít těch pár metrů ke dveřím a odemčít je. No na to, jak pořád machruje, jak všechno ví a všechno zná, protože přece jen už jednu dceru má, tak začíná mít z porodu mnohem větší vítr jak já

dobře mu tak

Tak snad mu to opečovávání vydrží

jojo přesně tak, mě to prostě nedalo a musela jsem ho malinko postrašit a fakt mě nenapadlo, že začne až tak plašit

jen do něj

Chudák chlap, tak si s nim pohravat :P
Horší jako ve Zlínu na churirguckém :P
http://www.znamylekar.cz/chirurgie/zlin