no tak někdo je třeba tak natvrdlý, že potřebuje hodně času. Jenže ve Vašem případě není co řešit, jestli je mu málo, žes mu vůbec nějaku šanci dala, tak ať si trhne. Jako o čem by chlapec ještě chtěl přemýšlet? Buď bude mít Vás a přestane úplně chlastat, s tím, že bude s Váma brzy šťastný a nebo bude chlastat dál a časem se válet ve svých ..... Mělas být trdší, mělas ho poslat na nějakou terapii... I když to musí chtít hlavně on sám. Moje kámoška, už rozvedená, měla takovýho, myslím si i stejného... jenže on má za sebou rodinu, která tvrdí, že ON přece žádný problém nemá...ted už je bez práce, koupili mu byt nový, bych se vyprdla...

Tak koukám, že jste mi moc neporadily s dárkem

Nevím, jestli ti to tu někdo už navrhnul, ale kromě seskoku padákem se dá třeba i projet tankem, nebo třeba offroadem, případně nějakým sporťákem v Brně na okruhu (aspoň to psala jedna mamina na MT, že dostane jejich táta k padesátinám)... a taky záleží, co má manžel rád a jaké má koníčky... třeba já bych uspěla s novým objektivem, filtry nebo batohem na fotovýbavu, něčím co by se hodilo k našemu Land Roveru, třeba nějakým pěkným oblečkem s logem LR, nebo lyžařskou bundou (má už starou a nová by se hodila), klidně i poukazem na masáže, modelem LR (ale ten už máme, dostali jsme ho jako svatební dar), nebo bych zaplatila třeba víkend pro nás dva někde na horách nebo v místě, kde se dá jezdit na kolech, prostě to, co máme rádi a já bych byla ta třešnička na dortu... no, za tři roky to budu řešit taky, tak doufám, že si na nějakou možnost vzpomenu....

Ha, tak jsem dočetla ty ostatní komentáře... no podle toho, co píšeš, bych mu asi dala bonbošku a žádost o rozvod... myslím, že tys udělala dost vstřícných kroků, dala mu druhou nebo kolikátou šanci... a on nic, jako by se ho to netýkalo? A jestli ho už stejně nemiluješ, tak věř mi, že je to vše jen ztráta času - tvého času... takhle se žít nedá, na to potřebuješ být buď masochistka nebo mít nervy se železa... atmostéra bude houstnout, posléze si začnete lézt na nervy a od toho není daleko k naschválům a pak to bude dost sadomaso... a v tom by měl žít váš syn? Myslím, že za dané situace ti bude lépe jen s malým... už jen proto, že budeš mít tisíc příležitostí najít někoho jiného, kdo si tě bude vážit, komu budeš stát za úsměv a podá ti pomocnou ruku, když budeš potřebovat a bude tě mít rád i s malým... a budeš řešit příjemnější věci, těšit se na čas, který strávíte spolu a slovo rodina nebude jen prázdný pojem o dvou lidech žijících vedle sebe, ale budete žít spolu a spolu se radovat, povídat si, dělat si radost...

to je tak krásně napsaný, až se mi z toho chce brečet

Hele, to všechno jsou jen moje zkušenosti... to špatný i to dobrý... a když jsem to zvládla já, tak ty musíš taky... nejdůležitější je ten bod zlomu, kdy se rozhodneš, co vlastně chceš udělat... to je nejtěžší.. pořád si v duchu říkáš, že bys neměla dětem brát tátu, že se to určitě zlepší, když se budeš snažit, že se stane zázrak a tomu chlapovi to přece musí dojít a rozsvítí se mu... a po pár letech přežívání a nervů a stresů a čekání na zázrak ti dojde, že ne, že je všechno špatně a že kdyby se něco mělo změnit, tak by to už dávno bylo a že ti jen ty roky protekly mezi prsty jako voda... a pak se naštveš a řekneš si, že takhle teda ne, že než tohle, to raději být sama a klidně i živořit, což se určitě nestane, protože ženská zvládne všechno, když chce... když se pro něco rozhodne, je jak rozjetej vlak a bacha tomu, co jí stojí v cestě... a jakmile si ujasníš, co chceš a co ne, pak už to jde fakt samo... uděláš první krok a máš svou budoucnost ve svých rukou a když je to krok správným směrem (tedy správné rozhodnutí, ne třeba rozhodnout se čekat, že se chlap změní a že se to stane třeba za deset let a ty musíš těch deset let vydržet a řekneš si, že jsou všichni stejní hajzlíci), tak se to dál pohne samo a ty dostaneš šanci začít znovu a lépe... ale prostě ten počáteční díl aktivity a bojování za svůj život tam být musí, samo od sebe se nezmění nic, a jestli jo, tak jen k horšímu... a začni věřit, že bude líp a že na tebe to štěstí čeká... a ono fakt někde čeká...
Já tě samozřejmě nemůžu přemlouvat nebo nutit k něčemu, co nechceš, to rozhodně ne, to si musíš ujasnit ty sama... jen po tom všem, co jsem si zažila, už vím, že než takový stav, co popisuješ, tak raději nic... no a co korálky? Já na ně od nového roku moc nesáhla... ale už se mi po nich začalo stýskat... takže bych měla začít s nějakou jarní kolekcí... hahaha... a s vánočníma andělíčkama začnu v září, abych do vánoc měla zásoby... Po té srmšti před vánocema, kdy jsem nestíhala, a stejně jsem jich neudělala tolik, kolik by bylo třeba, tak tentokrát chci na vánoce fakt klid... jen se bojím, že s mimčem to jsou asi jen falešné představy, co si plánuju...

Jo, ten první krok je nejtěžší a já se právě na to ještě necítím :( Pořád tajně doufám, že bude všechno lepší... Taky se mi nechce opouštět to, co jsem tady za tu dobu udělala, našla, co mi přirostlo k srdci...
No, s mimčem budeš mít asi ještě míň času, než teď. Ale třeba bude hodňoučký a bude pořád spinkat :))
No, já dělala u našich něco málo, jako valentýnskou kolekci a teď jsem se vrhla zase na jiný druh šitých korálků a mám jednu věc hotovou a mám z ní velkou radost! Jen se pořád nemůžu dokopat to vyfotit a ukázat :))
Ale jinak to trochu zanedbávám, pač malej mi zase přestal spát přes poledne a večer usíná až před 22h, což já pomalu taky

poprcanej

ahojky, pochopila jsem z prispevku, ze chlap ma velmi kladny vztah k alkoholu a celkove ti asi neni velkou oporou, takze ja bych si s darem velikou hlavu nedelala, udelala bych mu dort, treba slany a k tomu nejakou drobnost, kdyz on se nesnazi, proc bys mela ty

Jeeee, to je výborný nápad!!! Udělám slaný dort ve tvaru piva Dííííííky