vím, že jsem to tady už omýlala mockrát, že už mi hodně z vás nebude snad ani věřit, že si zase víc budete říkat, že jsem blbá, kráva, pitomá a kdo ví co ještě....
Dala jsem sem anketu a zjistila, že hodně z vás by asi na mém místě už odešla a i před anketou se hodně z vás, bohužel i švagrová a její nej kamoška divily, že jsem ještě tady...
Chlapovi jsem dala nějaký čas (do konce roku), snažila jsem se s ním mluvit, ale pokaždé mi přišlo, že jsem ten povl, co je doma jen na výchovu dítěte a to, co si myslí a co by chtěl, to je nepodstatné.
Výsledek je, že do konce roku budeme spolu a jestli zůstaneme v Brně u našich, tak zpátky už se vrátí jen chlap sám a my, minimálně na měsíc, zůstaneme v Brně. Pak se uvidí, co dál?
Mám dojem, že tohle je začátek konce.... Jestli tam opravdu zůstanu, nebo tam odjedu zpátky a nějaký čas budem bez táty, tak tátovo snažení už nebude mít moc velký význam.
Malej chce teď jen mě, na sáňkování chce mámu, na smrkání taky, na uspávání si pro mě chodí do obýváku a všechno máma máma. Nevím, jestli je to zase nějaký období, protože 2-3 měsíce zpátky to byl zase jen táta, ale tátu to štve. Mrzí ho to s Pavlíkem, ale zbytek nehodlá nějak řešit.
No, asi začnu shánět práci spíš v Brně, než v Třebíči? Proč nemůže být nic jednoduché v mém životě?

Drz se at to dopadne jakkoliv. zaslouzis si byt statsna

Já ještě nevím, jak to dopadne. Jsem hrozný materialista a tady jsem nechala hodně... ale moje duše už to nějak nepobírá?! U vás se ale zadařilo, že se to povedlo dát zase dohromady, tak třeba u nás se taky zadaří, pač chlap pořád mluví o holčičce

Držím palce Marti, ať to dopadne co nejlépe pro všechny tři

MArti, jesli už teď přemýšlíš, že je to špatně, tak jednou by to stejně přišlo a je lepší, když je dítě menší... Jinak nevím, co se u vás děje, snad jsem ani nic nečetla, nebo mi to vypadlo, ale třeba se chytne za nos a pochopí... chápu, že máš doma psycho, což jsem zažila a bohužel, když se chtěl změnit, tak já už neměla zájem, už jsem ho neměla ráda...takže řež, dokuď to jde...

Marti, děkuji moc za palečky, ať už to dopadne tak, jak to dopadne... Já tak nesnáším změny, kor, když jsem do toho všeho dala víc, než bych mohla dostat, ale tak nějak mám už dlouho pocit, že to dopadne špatně...

Je dobře že ses k tomu dokopala, je zbytečné se trápit

Mě přijde, že už je u nás - z mé strany, taky už pozdě, ale jak nemám ráda změny, tak si pořád říkám, že bude líp... ale jak to tak vidím a dnes po menší debatě, jsem zjistila, že líp, v můj prospěch, zase nebude... takže nechci ani domyslet, jak to nakonec všechno dopadne?

Ono to ani jinak nešlo, na tohle už jsem neměla nervy.. ale přemýšlím, jak to zaonačit před našima, abych nemusela hned s pravdou ven, i když před mamčou nic neutajím, je to spíš kamarádka, než mamka

Tak vidíš, sama sis odpověděla, řekni jim jak to je, že cítíš, že by to mohl být konec, ale nechceš předjímat