Tak milé dámy, je to nějaký ten pátek, co jsem psala, jak to jde doma do řiti a že odejdu k našim.. Pořád jsem nad tím přemýšlela a byla jsem rozhodnutá, že půjdu. Pak jsem si zase řekla, že ne, protože bych musela opustit všechno, na čem jsem celý ty roky pracovala. Pak zase že jo, pak zase, že ne... No a jednou jsem se picla a všechno to ze mě šlo ven. Řvala jsem na chlapa, nadávala, brečela jsem, zase řvala a najednou začly lítat i věci z mých rukou... Ráno jsem vstala a mě se taaaaak ulevilo. Chlapovi jsem se omluvila asi 2x, protože byl na mě naštvanej, ale ono to muselo prostě všechno ven! Pak to bylo zase dobrý, že jsem byla rozhodnutá zůstat. Odjeli jsme k našim na svátky, ale to kvantum chlastu, co do sebe nasoukal, to jeho frackovitý chování, třepačka, když neměl dávku, naši na něho byli taky naštvaný, protože se hádal kvůli blbostem.. já byla po dlouhé době mezi svýma kamarádama, ale copak jsem mohla jít někam pokecat, jak bych chtěla? Jednou šel se mnou, ale zničehonic vstal a odešel a já se bavila až do 6h do rána. Pak mi nadal, že celej den chrápu, když jsem si pospala do 10h. Ale že on vstával každý den před obědem a já s malým v 8, to už neříkal! Pak jsem šla ještě jednou jen s kamoškou, tak jsem mu řekla, ať se taky postará, že je otec, tak byl doma, ale vyzvídal, kde jsem, asi chtěl dojít... Já přišla o 5h, ale v 8h už jsem zase vstávala s malým a on spal do oběda. No a když jsme chtěli jet za kamošem na chalupu, jen na otočku a on že nepojede, tak říkám, že teda aspoň pohlídá malýho a on? Šel v poledne do hospody, opil se a usnul, takže jsem nikam nemohla, abych pořád naše nemusela prosit o hlídání. No a výsledek? Včera jsem mu řekla, ať si jede domů, zamyslí se nad sebou, nad tím, co vlastně chce, co je pro něho důležitý a že si dáme vědět, jestli přijede za týden, nebo 14dní na víkend.. Při rozlučce uronil slzu, ale třeba to k něčemu bude...
Tak milé dámy, je to nějaký ten pátek, co jsem psala, jak to jde doma do řiti a že odejdu k našim.. Pořád jsem nad tím přemýšlela a byla jsem rozhodnutá, že půjdu. Pak jsem si zase řekla, že ne, protože bych musela opustit všechno, na čem jsem celý ty roky pracovala. Pak zase že jo, pak zase, že ne... No a jednou jsem se picla a všechno to ze mě šlo ven. Řvala jsem na chlapa, nadávala, brečela jsem, zase řvala a najednou začly lítat i věci z mých rukou... Ráno jsem vstala a mě se taaaaak ulevilo. Chlapovi jsem se omluvila asi 2x, protože byl na mě naštvanej, ale ono to muselo prostě všechno ven! Pak to bylo zase dobrý, že jsem byla rozhodnutá zůstat. Odjeli jsme k našim na svátky, ale to kvantum chlastu, co do sebe nasoukal, to jeho frackovitý chování, třepačka, když neměl dávku, naši na něho byli taky naštvaný, protože se hádal kvůli blbostem.. já byla po dlouhé době mezi svýma kamarádama, ale copak jsem mohla jít někam pokecat, jak bych chtěla? Jednou šel se mnou, ale zničehonic vstal a odešel a já se bavila až do 6h do rána. Pak mi nadal, že celej den chrápu, když jsem si pospala do 10h. Ale že on vstával každý den před obědem a já s malým v 8, to už neříkal! Pak jsem šla ještě jednou jen s kamoškou, tak jsem mu řekla, ať se taky postará, že je otec, tak byl doma, ale vyzvídal, kde jsem, asi chtěl dojít... Já přišla o 5h, ale v 8h už jsem zase vstávala s malým a on spal do oběda. No a když jsme chtěli jet za kamošem na chalupu, jen na otočku a on že nepojede, tak říkám, že teda aspoň pohlídá malýho a on? Šel v poledne do hospody, opil se a usnul, takže jsem nikam nemohla, abych pořád naše nemusela prosit o hlídání. No a výsledek? Včera jsem mu řekla, ať si jede domů, zamyslí se nad sebou, nad tím, co vlastně chce, co je pro něho důležitý a že si dáme vědět, jestli přijede za týden, nebo 14dní na víkend.. Při rozlučce uronil slzu, ale třeba to k něčemu bude...
Ahojik tak moc do toho nevidím,ale myslím,že jsi udělala správně to co jsi udělala.Možná právě tohle vše mezi váma vyřeší.
Tak uvidíš... třeba se mu rozsvítí a půjde do sebe a začnete znovu a lépe, uvědomí si, co by ztratil a jestli to chce obětovat nebo ne... a nebo si třeba i ty uvědomíš, že o to zase tak moc nestojíš a že ti bez něj bude líp... radit se nedá, to je jen na vás dvou... a nebo spíš i hlavně na tobě, jestli o nějaké to napravení stojíš a budeš stát... každopádně držím palce, aby to dopadlo nejlépe, jak to bude možné (a jak to bude, to si musíš rozhodnout ty sama)... a hlavně, abys byla spokojená a šťastná a malý měl fajn pohodovou mámu... myslím, že až přijde ta pravá doba, tak budeš sama nejlíp vědět, co a jak dál... já taky mockrát předtím pochybovala, ale jednou ráno jsem se prostě probudila a bylo mi jasné, co dál, co udělám a prostě najednou jsem byla odhodlaná konečně si i pro sebe urvat ten kus budoucnosti, co mě někde čeká...
Omlouvám se, že nepíšu každé zvlášť, ale hrozně se mi seká PC a na tohle já nemám nervy. Jinak, já vlastně sama ani nevím, co bych chtěla.. Už toho bylo moc a i já si snad zasloužím lásku, i když jsem o tu největší přišla už kdysi! Vypouštěli jsme lampiony přání a jeho přání bylo, aby omezil chlast a druhý mimčo. Ale já mu řekla, žes tím chlastem je to jen na něm a on, že to ví.. tak když to ví, tak proč s tím sakra nic nedělal celou tu dobu, co mu to říkám?
Ahoj, moc tě neznám, jen si občas něco přečtu.. ale podle toho co čtu, jsi udělala moc dobře.. třeba si konečně uvědomí, že má rodinu, kterou chce... určitě jsi udělala dobře, teď už je to na něm..
_________________
_________________ na plný úvazek maminka
http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=98001
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků
Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru Nemůžete odpovídat v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru
