Tak jsem si udělala kafíčko a posnažím se vám co nejstručněji (to se mi asi nepodaří) popsat můj "vyžádanej" porod císařským řezem..
28.7. nástup do porodnice, vyzbrojena časáky, knížkou a představou jak si pěkně na nadstandartu dáchnu - no byl plný, jako celá porodnice, takže jsem se dostala na pokoj ještě k jdné holčině a v noci přibyla ještě jedna maminka co porodila. Naštívila jsem anesteziologa - holky, tak klučík cca 38, krásně stavěný, tmavý vlasy a zelený oči - no prostě někdo, kdo jindy na vás kouká z časopisu.. dohodli jsme se na spinále, což jsem chtěla.
29.7. ve 4,30 pásy, nálev - no tedy, u Monči jsem ho neměla, a musím říct, že zážitek nic moc, nechtělo se to do mě vejít, no prostě trošku potupující..mezitím na sále porodila maminka..
Různé úkony před operací a v 8h si pro mě přišli...začala jsem mít strašný strach. Vzpomněla jsem si na monulku, jak plakala a i já měla dost na krajíčku a najednou jsem chtěla celkovou anestezii, ale statečně jsem mlčela..na sále už milion lidí a můj anesteziolog a to mě kupodivu uklidnilo.. píchl mě dvakrát do zad, podruhé to blelo, ale starali se o mě, drželi mě, byla tam i paní anesteziologoška (to je slovo) a ta to měla 2x za sebou, takže mě uklidňovala...najednou teplo do nohou, brnění a postupné "odumírání spodku těla. Položili mě, zvedli plentu a čekalo se, až to zabere. Mezitím se mnou furt mluvili, jak mi je a tak. Když jsem přestala cítit a hýbat i prstíky, šlo se na to..
Cítila jsem jemný tlak, jak rozřízli bříško, žádná bolest..pak sestra říká už je venku hlavička a slyším primáře jak nahlas povídá a jedno ramínko, druhé ramínko, pak obrovské zalití ruky něčím teplým - krev a voda - a to nejhezčí..bé..bé..bé..moje minko plakalo.. všichni jak je veliký, že bude mít nejmíň 4kg - no to tedy neměl, "jen" 3,80..
Pak mi hodosli už zabalenýho ukázat - rozmazlená dokonalostí renďouskova chlapečka, jsem na toho svýho babušáčka koukala a říkala si, al e jo, necháme si tě a byla nesmírně šťastná..
Můj krásný ansteziolog se o mě furt staral, dokonce mě i pohladil , ale už jsem byla yčerpaná..šítí bylo rychlé a celkově to byl prima zážitek. Který tedy již nechci opakovat, jelikož 4h kdy se to dostávalo k sobě byly děsný, zimnice, bolest až na slzičky, ale zvládlo se to..a my máme doma další zlatíčko!!
Díky, kdo to přečetl až sem, snažila jsem se stručně, ale ono to úplně nejde..

Jedním slovem krásný a jsi šikulka jak hezky jsi to zvládla

díky..

krásně jsi to napsala ... až mi běží mráz po zádech úplně jsem si to prožila ještě jednou akorát mi teď Tomáška neukázali protože mi bylo hrozně zle, dokonce jsem cítila jak mi Tomáška vytahují z břicha a bylo to hrůza
ale ty jsi to úúúúúúúúúúúžasně zvládla

Tak tos měla skoro stejné pocity jako já

zvládla jsi to na 1*

Já to taky cítila, ale jen jako tlak, naštěstí ne jako bolest..až ke konci, začínala pravá strana přicházet k sobě, ale dalo se to... Chudinko a to ti nic nedali? Nebo jsi si neřekla.. Já jen chvilku špatně dýchala ke konci, jak tlačili na bránici, to byl hnus, ale moje zelenoočko mi říkal co dělaj, ať se nebojím..

je to zajímavý zážitek...

tak to je nádhera
já jsem zvědavá, jak mi ten porod vyjde tentokrát